Ve dvou se to lépe táhne

Home/Běh/Závody/Ve dvou se to lépe táhne

Ve dvou se to lépe táhne

Když jsem dosedl na malou dřevěnou lavici v cíli a pomalu upíjel z kelímku vychlazenou limonádu, prostor kolem mě a Honzy se naplnil hlasem muže: „Miro, do toho! Miro, do toho!“ Když jsem to slyšel asi potřetí, teprve jsem si s pomocí Honzy uvědomil, že někdo provolává mé jméno. „Jé, to tady je asi nějaký můj jmenovec,“ prohodil jsem k unavenému Honzovi, se kterým jsem právě absolvoval Brněnský masakr. Závod v okolí jihomoravské metropole s délkou 63 kilometrů a převýšením 2 180 metrů. Když jsem ale ve vzdálenosti asi dvaceti metrů zahlédl tvář své přítelkyně, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Unavená mysl nechtěla pracovat a těžko rozklíčovávala souvislosti.

Vedle ní, téměř pod nafukovacím cílovým obloukem, stál statný starší muž a provolával nadále mé jméno. Konečně jsem si uvědomil, že má přítelkyně přišla do cílového prostoru se svými úžasnými rodiči z Ostravy a budoucí švagrovou, které v ruce cvakala spoušť foťáku. Přijeli mi fandit. Mně, neznámému člověku z malého okresního města na pohraničí se Slovenskem. Na mou počest mi přichystali úžasné dary – kytici z květáku a náhrdelník z mrkve, ředkviček a papriky. Kytici mi dal táta Peťky a náhrdelník mi přes hlavu navlékla Peťka, a to za velkých ovací celé skupinky.

Měl jsem ohromnou radost. Téměř se to nedá popsat. Nejen že to bylo velké překvapení, ale také jsem cítil ode všech obrovské pochopení pro mé vegetariánství, pro můj způsob myšlení a běh a pro mě, jako muže, budoucí součást jejich rodiny. A těchto pocitů se mi dříve moc nedostávalo nebo jsem je potlačoval a dělal, že neexistují. A doufal, že časem zmizí.

Když pominulo největší štěstí a dojetí, dostavila se otázka, zda si takovou pozornost zasloužím. Jasně, absolvoval jsem závod o vzdálenosti 63 km. Otázka ale zní, jak. Hlavně z běžeckého pohledu to nebyl žádný velký výkon.

Tip.  Modlitba ve svitu čelovky

Na to, abych mohl zrekapitulovat, jak jsem Brněnský masakr 2016 absolvoval, musel jsem se vrátit na stejné místo, kde závod končil. Jen o 10 a půl hodiny dříve.

Podruhé ve dvou

Startovali jsme stejně jako v předchozích ročnících v 7 hodin. Plni optimismu, radosti ze společného zážitku jsme na pokyn pořadatele vyrazili do chladného rána. Když jsem ale vycházel z domu kamaráda, u kterého jsem přespal, abych nemusel přes celé Brno k plaveckému areálu v Řečkovicích, svítily ještě pouliční lampy a on se svou rodinou snily své sny ve vyhřátých peřinách o patro výš. S Vaškem, jak se kamarád jmenuje, si máme rozhodně co říct. Byl jsem s ním taky na Stezce orlů, kterou jsem absolvoval o týden dříve. Když jsem vstával na pokyn nařízeného budíku, ještě jsem cítil ta stoupání a seběhy ve stehnech a lýtkách. Jako by se to stalo předchozí den.

Prvních pět kilometrů Brněnského masakru bylo naprosto v klidu. Vzpomínal jsem na předchozí ročníky a na to, co se dělo na jednotlivých místech, kterými jsme aktuálně probíhali. Vzpomněl jsem si na Věrku, jak její hrkající drobné mince v batohu rozveselily všechny běžce kolem nás. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem minulý rok v prvních metrech závodu vyléval vodu ze špatně uzavřeného rezervoáru na vodu, který mi promočil bundu i celý běžecký batoh. V tomto rozpoložení jsem sotva vnímal běh. Čerstvý vzduch mi ale dával lehkost a sílu.

Šplouchání moře

„Tady snad šplouchá moře nebo co,“ ozvalo se mi za zády, když jsme s Honzou předbíhali skupinku asi čtyř běžců. Ve své běžecké vestě jsem měl nádrž na vodu, tentokrát ale správně uzavřenou. Nebyla ale naplněná až po okraj. Přeci jen mít u sebe 2,5 litru vody mi připadalo trochu šílené. Takže při každém mém pohybu celý batoh šplouchal a šuměl, jako bychom byli u moře. „Tak si představte, že tam opravdu jsme a poběží se vám daleko líp,“ oponoval jsem. Smích provětral celou skupinku a mě bavilo, že se můžu zapojit do všeobecného veselí. Vtip se povedl.

Jenže s každým kilometrem těch vtipů pomalu ubývalo. Svaly pomalu tuhly a mysl začala přemýšlet.

Proč tady jsi?

Zvládneš to?

Bolí tě nohy už teď. Co teprve v polovině závodu?

Nezbláznili jste se oba dva?

Ve dvou se to lépe táhne - památní triko s medailí

Krásné připomenutí toho, že ve dvou se to lépe táhne.

Běžecké peklo

Začátek závodu byl prima. Do té doby, než jsme přiběhli k babímu lomu, což je taky nejvyšší bod celého závodu. Ten strmý kopec je dlouhý a pro mě neběhatelný. Funěl jsem jak parní lokomotiva. Honza s holemi byl o něco rychlejší, přesto šlo vidět, že i pro něj je to prostě makačka. Když jsme zdolali skalky a blížili se pomalu k první běžecké magistrále závodu, věděl jsem, že to bude první zkouška.

Běžecké magistrály, jak nazývám dlouhé rovné úseky, kdy nevidíte na konec a máte stále nutkání doufat, že konec přijde během několika vteřin, fakt nesnáším. 🙂 Poprvé jsem se s nimi setkal na JUTu a poznal je v celé své obtížnosti a kráse. Ve 35 stupních Celsia, bez hudby a jakékoliv společnosti.

V této magistrále jsem začal cítit doslova každý metr. Lýtka bolela od výšlapů, stehenní svaly se stahovaly v křeči. Byl jsem donucen jít…

Každý chvilku tahá pilku

V tu chvíli jsem byl rád, že neběžím sám. Honza se mě snažil povzbudit, abychom běželi alespoň indiánským během. Byl přede mnou, asi tři nebo čtyři metry. Bavili jsme se spolu o všeličem. Smáli se, mlčeli, sténali nebo protahovali ztuhlé nohy netrénované pro tuto sezonu na dlouhý běh. Každý krok jsem taky cítil proto, že mé boty, tři roky plně v provozu, už pomalu přestaly sloužit svému účelu.

Nepatřím mezi lidi, kteří by si chtěli kupovat na každou sezonu nová trička a boty na běh. V době, kdy celou Evropu zaplavuje výroba z Číny, chci přispět ke zmenšení zisku čínských továren, dětské práce v nich a vykořisťování nadnárodními společnostmi, které nedbají na ekologii a etiku. Ano, čínské věci kupuji, tomu se člověk asi neubrání, ale snažím se jim vyhýbat. Mé běžecké boty vydržely tři roky, a to včetně několika jarních a letních túr do Vysokých Tater a jedné extrémní sněhové výpravy na Malou Fatru, která jim zatloukla poslední hřebík do jejich funkčnosti a existence. Mají plné právo na svůj důchod. A odchod…

A tak jsem trpěl a pomalu se posouval kupředu. A v tomto duchu se nesl celý závod. Jednou jsme šli, pak běželi, předbíhali se a dobíhali jeden druhého v dobré rivalitě a těšili se na každého pořadatele ve vestě s kleštěmi, který postupně odcvakával jednotlivé kontrolní stanoviště na kartě závodníka. Tím spíš to bylo veselejší, když jsme přiběhli či se občas i doploužili k občerstvovací stanici a mohli si odpočinout a načerpat trochu síly. Byly to pro nás malé ostrovy naděje.

V cíli je to, co všichni hledáme

Když jsem dorazil do cíle, našel jsem přesně to, co jsem hledal. Po mém boku byl kamarád, s nímž se znám od základní školy a s nímž jsem prožil většinu svých vzletů a pádů. A kousek přede mnou stála má přítelkyně, jíž děkuji za její každodenní přítomnost v mém srdci. Brněnský masakr jsem tentokrát „jen“ absolvoval. O tom, že bych závodil s dalšími účastníky, se kterými jsem se pozdravil těsně před startovním výstřelem, se moc mluvit nedá.

Ale nic nekončí. Triko, které jsem si ze závodu odnesl, budu používat při tréninku jako připomínku toho, jak to dopadne, když nebudu poctivě trénovat. Tento závod, i když byl pořadatelsky stejný jako minulý, mě opět něco naučil. Ptáte se co? Je to prosté. Běh je můj život. A já chci žít.

\ve dvou se to lépe táhne - i Peťka o tom psala na Facebooku

„Tahle medaile je pro tebe,“ řekl jsem Peťce, když jsme odcházeli domů. Celý závod jsem se těšil, až jí to řeknu. Celou dobu byla se mnou, aniž o tom věděla. Teď už vím, že ve dvou se to lépe táhne – ve sportu, v životě, v práci… ve všem. 🙂

Foto: osobní fotografie, Táňa Lužová

 

Odkaz na e-book

NEWSLETTER

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit.

Skvělé, vše proběhlo v pořádku. Novinky z blogu jsou na cestě do vašeho emailu.

By | 2017-04-23T14:31:32+02:00 Září 25th, 2016|Závody|0 Comments

About the Author:

Jsem bloger, aktivní běžec, kuchař ve vegetariánské restauraci a milovník zeleného čaje. Jsem rád v kontaktu s lidmi, kteří mě naplňují a inspirují.

Leave A Comment

twenty + seventeen =

Sdílet

Send this to a friend

Ahoj, našel jsem pro tebe zajímavou stránku: Ve dvou se to lépe táhne! Najdeš ji na této stránce: http://bit.ly/2ljO101