Rozumíme opravdu svému tělu?

Home/Běh/Trénink/Rozumíme opravdu svému tělu?

Rozumíme opravdu svému tělu?

Zřejmě jste se při svém běžeckém životě setkali s tím, že vás něco bolelo. Třeba když jste to přehnali s tréninkem. Když jste se pak svěřili svým blízkým, třeba na sociálních sítích, řekli vám něco ve smyslu “Vnímej své tělo. Dává ti nějaký signál, že je něco v nepořádku.” nebo třeba “Neboj, to rozběháš. Co tě nezabije, to tě posílí.”

Když v běžeckých komunitách čtu takové rady, zamyslím se nad tím, zda jsme schopni správně vnímat své tělo a jestli dokážeme tyto signály přijmout, důsledně analyzovat a následně správně vyhodnotit a dané informace použít k řešení problémů. Těžko bychom si při pokusu o vnímání vlastního těla vystačili s obecnou a nic neříkající větou o tom, že nás bolí kotník nebo koleno.

Jde to i jinak

Kdybychom šli k lékaři s větou “Bolí mě nárt, pomozte mi.”, zřejmě by nám nepomohl. S tak obecnou odpovědí by se nespokojil a zeptal se na podrobnosti. Přirozeně by potřeboval mnohem víc informací k tomu, aby nám mohl nabídnout řešení.

Jako příklad lepšího a konkrétnějšího popisu vnímání vlastního těla můžu uvést mou osobní zkušenost z práce. Stalo se to docela nedávno. Při přípravě jednoho jídla jsem si horkou vodou popálil nárt tak, že se ihned objevil puchýř asi o velikosti tří palců. Místo obecného “Pálí to jako čert.” by můj popis byl asi takový:

“Na pravé noze se mi ihned po způsobeném zranění objevil puchýř o průměru 10 cm, jež obsahoval nažloutlou tekutinu. jednalo se o silnou, palčivou bolest vystřelující až ke kolenu. Kromě silného žáru z horké vody, která zranění způsobila, jsem také cítil horkost v celé noze a silné škubání ve svalu. Po dlouhém ochlazování studenou sprchou se objevila kolem puchýře kůže zarudlá do sutě červené barvy. Ještě dlouho po ochlazení zraněného místa se mi velmi těžce našlapovalo a nohu jsem instinktivně nezatěžoval a snažil se sedět.”

Někomu se může zdát takový popis zranění pro běžnou konverzaci zbytečně dlouhý nebo naopak samozřejmý, avšak řeknete-li tohle doktorovi, zcela určitě se vám bude schopen pomoci mnohem rychleji a vy budete mít víc času se zotavit. Ani já při běžné konverzaci nepoužiji takhle obsáhlý a přesný popis, avšak při zápiscích do běžeckého deníku, je-li třeba, tak jistě učiním.

A jak tedy správně popsat pro přátele, lékaře nebo jen tak, pro své soukromé účely to, co se v našem těle děje? Je to prosté. Stačí vnímat.

Dobré rady k dobrému konci

Pro ty, kteří nemají dostatečnou slovní zásobu bych tedy rád napsal několik rad, jak dostatečně a ve vhodnou chvíli popsat pocity o svém zdravotním stavu.

  1. Představte si své tělo jako 3D model a stanovte si směr – doleva, doprava, nahoru a dolů.
  2. Lokalizujte postižené místo – hlava, krk, trup, ruce, a nohy.
  3. Pokračujte v popisu pocitů a jejich vnímání intenzity – je pocit plný nebo prázdný, ubývající nebo přibývající.
  4. Vnímejte také, zda se jedná o strnulost, chvění, lehkost nebo tíži.
  5. Je nutné si uvědomit, zda dochází k tupé či ostré, vystřelující bolesti nebo zda jde o pohybující se bolest nebo tlak

Když k těmto pěti bodům přidáme ještě informace o tepu, způsobu dýchání či způsobu trávení, myslím, že po určitém čase budeme schopni analyzovat to, co nás trápí a s důvěrou zajít k lékaři, který dlouhodobě zná náš zdravotní stav a je schopný doporučit řešení.

Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a to z dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma slovy a to hlavně z vlivu psychických funkcí a pochodů na organizmus.

Nutno ještě ale dodat, že pokud se člověk opravdu cíleně obrátí k sobě samému, dovnitř, může nalézt věci, které se mu jednoduše nemusí líbit a právě ty můžou narušovat jeho koncentraci na trénink. Takové “objevy” samozřejmě nemusíme vykládat každému na potkání. Avšak je hodně důležité s nimi pracovat. Jejich projevy se totiž můžou ukazovat právě na těle (touto problematikou se podrobněji zabývá psychosomatika).

Kidokai Running, Chi Running … Pohádka? Šarlatánství? Nesmysl?

Ať už je váš pohled na alternativní běžeckou scénu jakýkoliv, nelze upřít jejich prokazatelnou účinnost. Například v únorovém čísle časopisu Run lze jasně vyčíst, jak si běžkyně díky Kidokai Runningu zlepšila osobní čas na půlmaratonskou vzdálenost o 12 minut a navíc, jako velký a citelný bonus, se zbavila bolesti kolen. Propagátor  Kidokai Runningu (KI= energie, DO = cesta, KAI = škola) Richard Jist (fizioterapeut, učitel shiatcu a Tchaj-ťi) vysvětluje, že jde především o nastavení hlavy, a pak teprve těla.

Můžete objevit jiný přístup k běhání i k životu. Chcete-li. není to dogma, kterým se musíte hned hned zítra začít řídit. Spíš otvírá nové obzory.

Běžecký deník

Právě z důvodu pochopení vlastních pocitů doporučuji všem běžcům vést deník s dostatečným množstvím zápisů k tomu, abychom mohli řešit to, co nás trápí a nebránilo nám v běhu. Takový deník by se měl stát součástí našeho tréninku. nejde totiž jen o to stále běhat. Jde také o to, jak dobře rozumíme samy sobě. jak dostatečně vnímáme slovo sebe-poznání.

Sebe-poznání je totiž jedna z technik, která nás může vést k lepšímu sebe-vědomí a lepším jistotě při tréninku a závodu.

Ať už je váš běžecký styl nebo trénink jakýkoliv, přeji nám všem, ať nám to v letošní sezoně dobře běhá.

Trénujme spolu

No event found!
Load More
Odkaz na e-book

NEWSLETTER

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit.

Skvělé, vše proběhlo v pořádku. Novinky z blogu jsou na cestě do vašeho emailu.

By | 2017-04-23T13:04:56+02:00 Únor 11th, 2017|Trénink|0 Comments

About the Author:

Jsem bloger, aktivní běžec, kuchař ve vegetariánské restauraci a milovník zeleného čaje. Jsem rád v kontaktu s lidmi, kteří mě naplňují a inspirují.

Leave A Comment

two × 3 =

Sdílet

Send this to a friend

Ahoj, našel jsem pro tebe zajímavou stránku: Rozumíme opravdu svému tělu?! Najdeš ji na této stránce: http://bit.ly/2l4Ncue