Plácli jsme si

Měl jsem půlroční běžeckou pauzu. Žádné ranní vstávání. Hrudní pás i hodinky ležely ve skříni společně s běžeckým oblečením a modro-žluté boty s modrými plochými tkaničkami nečinně vyhlížely, kdy je konečně znovu nazuji.

Dočkaly se. Stejně jako před čtrnácti dny, kdy jsem je provětral po pauze poprvé, i dnes perfektně sedly na nohu. Bez jediného náznaku přebytečného tlaku na kteroukoliv část chodidla.

Stereotyp rozhodně ne!

Abych se vyhnul stereotypu obíhání stejného bloku, v kterém bydlím, vydal jsem se na nejznámější cyklostezku v Brně, směřující od břehů Svratky k obchodnímu centru Olympia.

Tip.  Běžcův ranní hejt

Kromě běžců, cyklistů, bruslařů a sportovců všeho druhu je cyklostezka cílem také rodin s dětmi.

Když jsem byl asi v polovině plánované vzdálenosti, na asfaltové cestě se objevili muž a žena s malým chlapcem, který seděl svému otci za krkem a téměř nevěnoval pozornost tomu, o čem si jeho rodiče povídají.

Místo toho se díval na mě. Když jsem se přiblížil asi na vzdálenost desíti metrů, klučina, možná ve věku 8 let, se mírně naklonil mým směrem a nastavil s širokým úsměvem otevřenou dlaň. Když jsem jeho veselé gesto zpozoroval, nedalo se to ignorovat.

Zvedl jsem ruku mírně nad hlavu se stejně otevřenou dlaní jako měl on a…

PLÁCLI JSME SI.

S mírným poskočením se klučina na tátově krku zasmál a rodiče mu jeho radost opětovali. Musím říct, že takový příval energie, jako v té chvíli, jsem při svém tréninku dlouho nezažil.

Zároveň s tím okamžikem trvajícím pár sekund, ale zanechávajícím dlouhý pocit radosti, jsem si uvědomil, jak je důležité podporovat potleskem či jinými gesty i sportovce amatéry.

Ne snad proto, abychom posilovali jejich ego či touhu po uznání, ale především proto, aby věděli, že ve zdravé společnosti mají prostor i ti, kterým se ve vitrínách nehoupou drahé kovy na stuze nebo v nich nestojí sošky na podstavcích, v nichž jsou vyryta jména svých majitelů společně s názvy závodů.

Ve zdravé společnosti by totiž podle mě měla být ukotvena myšlenka, že jakýkoliv pokus o vlastní zlepšení, ať už v běhu samotném, nebo v životě veřejném, je cestou kupředu.

Nic nemusíte

Jasně, plácat si s nikým nemusíte. Nemusíte se usmívat na tleskající obecenstvo, nemusíte se ani tvářit příjemně na fotografa při finišerské fotografii. Nemusíte vlastně vůbec nic. Ale říkám si, proč potlačovat radost, když se říká, že sdílená radost se stává radostí dvojnásobnou?

Tip.  POSLECH: Prolomit vlny: Běhání už není golfem chudých / Radio Wave

A mě ten malý klučina sedící na ramenou svého táty opravdu potěšil. A to natolik, že jsem se usmíval po celý zbytek tréninku, i když jsem dosahoval svého tempového maxima.

Odkaz na e-book

NEWSLETTER

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit.

Skvělé, vše proběhlo v pořádku. Novinky z blogu jsou na cestě do vašeho emailu.