Malý trénink na velkou akci – Orla Perć 2016

Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Byl jsem v Polsku. To není nic zvláštního, že? Ale když napíši, že jsem absolvoval mužský kruh v praxi, to už pozornost zřejmě upoutá. Pokud nevíte, co jsou mužské kruhy, dovolte mi napsat stručnou definici. Mužský kruh je skupina můžu, jež hledají svou vizi, životní směr a sílu nebo chcete-li zdravé mužské sebevědomí. A právě s takovou skupinou hledajících mužů jsem vyrazil na vysokohorskou stezku v polské části Tater. Ta stezka se jmenuje Orla Perć.

V předchozích měsících, kdy běh nebyl mým životním směrem, se mi hromadily otázky bez odpovědí, a jak se lidově říká, všecko to na mě padalo. Třicet tisíc korun na výcvik pod dozorem „profi“ lektora mužských kruhů nemám (a i kdybych měl, hodně bych se rozmýšlel, zda do toho jít), tak jsem nechal Brno žít beze mě a jel vypustit přebytečnou páru ve společnosti čtyř mužů s podobnými pocity. Pod dozorem horského průvodce a kamaráda v jedné osobě.

Seberealizace

Při dlouhé jízdě po dálnici směrem na Poprad jsem se zamyslel nad sebou samým. Blížící se kouzlo Vysokých Tater a Stezky orlů (Orla Perć) k tomu přímo vybízelo. Myšlenky se začaly vířit, proudily celým tělem a monotonní zvuk motoru ukolébal dech i srdce.

V tomto myšlenkovém pohroužení jsem se dostal až ke slovu seberealizace a snažil se zjistit, co tohle slovo pro mě znamená. Došel jsem k závěru, že je to zřejmě způsob, jak využít svůj čas a jak se stát lepším, možná bych si troufl říci, ideálním člověkem. Seberealizace je taky způsob, jak využít svůj potenciál a jak žít lepší a naplněný život. Uvědomil jsem si taky, že pro tohle slovo neexistují žádná pravidla. Každý si svou seberealizaci představuje jinak.

Americký psycholog Abraham Maslow identifikoval společné znaky seberealizovaných lidí:

  • mají realistický pohled na sebe i na ostatní a přijímají lidi takové, jací jsou, tolerují chyby
  • jsou důvtipní a nezávislí
  • jsou spontánní
  • mají sklony k nekonvenčnosti, protože necítí potřebu slepě následovat zavedené trendy a konvence
  • cenní si světa a hledí na něj s úžasem a obdivem
  • jsou vysoce kreativní
  • mají hluboký a vyrovnaný vztah spíše s několika přáteli než s širokým okruhem známých
  • atd.

V tu chvíli, pohroužen do těchto myšlenkových proudů, jsem mohl doufat, že alespoň jednu z těchto vlastností díky běhu mám.

Dojezd, spánek a stezka Orla Perć

Revír byl jasný, tempo vražedné – Orla Perć (začátek na Palenica Biaczanska, pokračování na Wodogrzmoty Mickiewicza a pak na Wielka Siklawa, Maly Kozi Wrch a Kozi Wrch. A po černé dolů a zpět na parkoviště.)

Při příjezdu na polskou stranu Vysokých Tater, po ubytování a decentním rozhlédnutí se po chatě jsme naprosto jasně odsouhlasili, že by bodlo uvítací pivko a dobrá večeře. Vegetariánskou restauraci jsme ani nehledali a kousek popojeli autem. Na polském jídelníčku jsem nerozuměl ani slovo, a tak z toho vzešel hovězí guláš a dva velké bramboráky.

„Nu což, nezabije mě to, no ne?“ prohodil jsem s úsměvem směrem k Borisovi, Honzovi, Vaškovi a Pavlovi. V tu chvíli to prostě bylo senzační jídlo, přestože jsem vegetarián.

A pak jsme šli spát. S jemnou únavou a natěšeni na zítřejší pochod.

Budík na šestou

Budík zazvonil v šest ráno. Popojeli jsme autem a pak kousek pěšky k prvnímu bodu naší horské túry, na parkoviště Palenica Biaczanska. Už tam jsme viděli ohromné davy lidí jdoucí naším směrem. Převažovala polština a slovenština. Viděli jsme taky naprostou nevybavenost a nezkušenost většiny, což nás nenechávalo v klidu a několikrát jsme na to téma vedli dlouhou diskuzi. Cesta tak rychle plynula. Dav sice řídl, ale polské slovo znělo pořád. Jako by někdo našim severním sousedům dal povel, že o víkendu „musejí“ do Tatranského národního parku.

Tyhle davy nás provázely od parkoviště až k vodopádu Wielka Siklawa a ke dvěma jezerům nad ním. Odtud jsme pokračovali po modré trase až k prvním výšlapům. Kamenné schody, které se nacházejí nad jezery, mi dávaly dobře najevo, jak jsem na tom s fyzickou i psychickou kondicí. Přicházely první křeče, první pražení slunce na krk, první krůpěje potu na čele.

Malý trénink na velkou akci - Orla Perc 2016

Ve chvíli, kdy jsme dorazili k prvnímu žebříku, vytvořila se fronta a začínal jsem být krapet nervozní. Únava a bolest ve svalech si vybíraly svou daň. A skupina mladých a nezkušených to vůbec nezlepšila. Když totiž vidím, jak uhlazená blondýnka v kraťáscích, s provázkovým batohem na zádech a pětipalcovým telefonem chytá správný úhel na řetězové selfíčko a zdržuje tím frontu asi 30 lidí, kteří chtějí hory prodýchat, nenechává mě to klidným.

„Tam nahoře na kopci jiný svět začíná.“ – Tomáš Kočko, Čarodějka

Proud myšlenek

Nejprve jsem si říkal, že takové slečinky do těžkého horského terénu nepatří, pak jsem si ale uvědomil, že hory přece patří všem. Náš Tvůrce je přeci stvořil pro všechny. Tu krásu si nemám právo přivlastňovat. A že jestli si chci někde honit ego a pořádně šlápnout a dát si do těla, můžu tak učinit jinde. Co mě ale napadlo poté, bylo pro mě klíčové.

Uvědomil jsem si, že do hor jako běžec vlastně nepatřím. Jako nezkušený a netrénovaný jsem na tom byl v podstatě podobně jako ti, kteří dbají na správný tvar ofiny, vyleštěné značkové auto a dobře viditelné logo na tričku s krátkým rukávem. Bez kouska zodpovědnosti a soudnosti.

Maly_trenink na velkou akci - Orla Perc 2016

Došlo mi, že horské běhy a sky race je kategorie, kterou přenechám profi běžcům, kteří chtějí věnovat čas a peníze tréninku v tomto prostředí. Nechtěl jsem se totiž dočkat toho, že by na mě někdo v nejtěžších technických úsecích čekal a potichu si stěžoval na mou pomalost a nezkušenost. Díky Orle Perč jsem našel vizi svého běhu, své místo v běžecké komunitě, svůj způsob osobního rozvoje. Svůj způsob seberealizace. Nepatřím do hor jako běžec a vítěz, ale jako hledající muž, který je občas na pochybách. Na pochybách o tréninku, o partnerství, o životě.

Nakonec, ani Kilian Jornet se neúčastní městských maratonů nebo půl maratonů 🙂 A myslím, že moc dobře ví, proč.

Tip.  OSOBNOST: Ondřej Velička / Sparťan z Bystřice pod Hostýnem

Trénink na život…

Pokud vám tedy, vážení muži, chybí odstup, vystoupení ze všedních dnů a prožití sebe sama pro nalezení vlastního směru, oslovte životem ošlehané muže a jděte do hor. Není úplně nutné procházet zrovna Stezku orlů, na vlastní uvědomění si podstatných myšlenkových proudů stačí třeba Jeseníky. I tam si můžete uvědomit, co od života očekáváte a jakým směrem se chcete vydat.

I já si to díky Honzovi a jeho akcím stále připomínám. Mým cílem a snem už není triatlon jako před dvěma lety, ale rodina a pevné ukotvení sebe sama. Proto byla má druhá návštěva Orly Perč dalším skvělým tréninkem na velkou akci jménem Život. A to ve společnosti čtyř skvělých mužů, s nimiž si mám co říci.

Když jsme se již za tmy vraceli na parkoviště, kde jsme svůj výšlap začínali, vyzval mě Honza k běhu. Výzvu jsem přijal a poslední 2 km jsem v neskutečné únavě doběhl. Cítil jsem, jak mě všechno bolí, ale věděl jsem, že musím zatnout zuby a běžet. To je hold potřeba i v životě – nedbat na okolnosti a jít vytyčeným směrem. Ani zdaleka jsem netušil, že se mi právě tohle potvrdí za týden na Brněnském masakru, na kterém jsem byl přihlášený už od března.

Tušil jsem, že Masakr nebude zadarmo…

Foto: Honza Harnoš, Václav Fous, vlastní fotky

Líbí se vám příspěvek? Sdílejte jej s přáteli.

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.

NEWSLETTER - odběr novinek do emailu

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit.

Skvělé, vše proběhlo v pořádku. Novinky z blogu jsou na cestě do vašeho emailu.

Přidat komentář





19 − 2 =

Nechte si zasílat novinky do
e-mailu

Nechte si zasílat novinky do

e-mailu

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit

Nyní jste přihlášeni k odběru novinek. Děkuji za Váš zájem.