NAVIGACE: Úvodní stránka » OSOBNOST: Linda Beniačová / Slovenská strela z Žiliny
Středa, 12:20. Svítí jarní slunce a vane mírný, ale chladný vítr. Pracovní týden je přesně ve své půlce. Mám volno. Domluvil jsem se se svým zaměstnavatelem na výběru dovolené z předchozího roku. O týden dřív jsem si naplánoval jednu důležitou věc. Tedy, pro mě důležitou. Rozhovor s běžkyní ze Slovenska. S tváří běžecké kavárny Mezičas a trenérkou Lindou Beniačovou. Lidé z Brna nebo blízkého okolí ji znají osobně a ti mimo brněnští ji potkali na závodech, případně si o ní přečetli v běžeckých magazínech. Tato drobná, ale výkonná běžkyně se svými výkony může rovnat mužům, i když si to sama o sobě nemyslí.

Začneme z lehka

M: Zkus mi popsat svůj běžný den.

L: Nejsem člověk, který má rád rychlé začátky. Proto, pokud nemusím, vstávám pomalu. Kolem osmé hodiny si dopřeji kávu, dlouho snídám a snažím se být v pohodě. Poté si jdu se svým psem zaběhat do Holedné (obora Holedná, pro brněnské běžce jedno z nejlepších míst pro trénink). Po běhu pak nastává čas na povinnosti ohledně BkB (Běžecký klub Brno) a kavárny Mezičas. To znamená vedení běžeckých tréninků členů klubu, nákupy zásob no kavárny a obsluha v ní. Večer ráda zajdu i na nějaký dobrý koncert. třeba na Flédě. Ale neponocuji. Spánek je nejlepší regenerace.

M: Jak se ti daří skloubit svůj osobní život s životem ultramaratonkyně?

L:Myslím že v pohodě. Běh je jedna z mých největších zálib a nemám s tím problém (usmívá se a mírně krčí rameny).

M: Proč jsi se přestěhovala do Brna?

L: Kvůli osobnímu vztahu. Brno jako město není úplně podle mých představ.

Něco málo o závodech

M: V posledním ročníku extrémního závodu LH24 jsi dosáhla 10,5 okruhu. Zbyněk Cypra, vítěz v mužské kategorii, měl 12,5 okruhu. Je těžké konkurovat výkonům mužů?

L: Muži jsou na tom mnohem lépe. Především po fyzické stránce, svalově. Oni ty závody doslova „žerou“. Pro mě je sice LH24 nejoblíbenější závod, ale takových výkonů, jako oni, nikdy nedosáhnu.

Brno je téměř samá rovinka, případně malé kopce, které se s Lysou horou nedají srovnávat. Lze i tady trénovat na takové závody, jako je Horská výzva nebo LH24?

L: (zamyslí se a usměje) No, myslím, že ano. Jen ty sběhy, které jsou například na LH24 tolik důležité tady nenatrénuješ. Není kde. Napadají mě místa třeba kolem Adamova, kde jsou kopce, ale ani to nestačí. Na takové závody potřebuješ kopce, které budeš překonávat dolů a nahoru třeba hodinu Já například dvakrát až třikrát do měsíce jezdím do Žiliny, takže tohle trénuji hlavně tam.Je to ideální prostředí pro takový tip tréninku.

M: Jaké závody máš nejraději?

L: Hlavně závody na dlouhou vzdálenost. A úplně nejraději mám LH24. Je to závod šitý přímo mě na míru (smích od nás obou a já dodávám, že to jde vyčíst z těch výsledků).

M: Pamatuješ si svůj první závod?

L: Ano. Tady v Brně to byl jeden ze závodů Triexpert Cupu. Po silnici, něco kolem 6 km. Není to moje kategorie, takže takových závodů se moc neúčastním.

E-book 10 pádných důvodů, proč si něco začít s během, který jsi napsal Mirku, je super. Lehce napsaný, srozumitelný a pro všechny, ne jen pro introverty 🙂 Přečetl jsem ho jedním dechem a rád si kdykoliv přečtu něco dalšího, takže piš, piš piš… 🙂 Petr Voříšek

běžec, řidič

Přejdeme k tréninku

M: Co tě přimělo k vedení běžeckých tréninků pro začátečníky?

L: Jsem vystudovaná učitelka tělocviku, takže asi tohle. Učila jsem na střední škole dva roky, pak jsem byla ve slovenské lyžařské asociaci jako trenérka. Když jsem se pak přestěhovala do Brna, mnoho lidí se mě ptalo, co a jak ohledně běhu. Kdy a jak trénovat, případně jakým způsobem. Tak mě napadlo, že bych mohla začít dělat pravidelné běžecké tréninky tady v Brně.

M: Hodně se mezi běžci mluví o tom, že k dobrému tréninku běžec potřebuje kvalitní obuv, měření na hodinkách (mobilu) atd. Myslíš si, že je to pravda?

L: Myslím, že asi záleží na tom, čeho chce člověk dosáhnout. Pokud je cíl zlepšit si čas na deseti kilometrové trati, pak určitě. Pokud ale někdo běhá na dlouhou vzdálenost, není nutné měřit tempo. Osobně běhám jen s měřením času. Vyběhnu třeba na hodinku. Nezaznamenávám tempo ani kilometráž. Jen u regeneračních tréninků si občas měřím tep. To proto, abych věděla, jestli dobře regeneruji.

Co se týče dalšího vybavení, nejdůležitější jsou opravdu boty. Na různý povrch jiné boty. Tam prostě není co řešit a je potřeba investovat.

M: Existuje nějaká univerzální rada, kterou dáváš všem svým svěřencům na kurzech?

L: (po krátké odmlce) No, aby se řídili svým pocitem. Aby je běh bavil a radovali se z pohybu. Pokud se neradují, ať raději hledají jiný druh aktivity (přikyvuji a naprosto souhlasím).

M: Běháš denně?

L: Dávám si jeden den volna na odpočinek, jinak ano

M: Jak vnímáš běh ty? Je to relax, dřina… nebo obojí?

L: Je to hlavně radost. Jedna z největších, jakou mám.

M: Co odlišuje amatéry od profesionálů?

L: To asi záleží na tom, jak se na to podíváš? Kdyby jsme to vzaly třeba podle běžeckého stylu, mohli bychom porovnat dva různé běžce. Jeden by měl od pohledu skvělý běžecký styl a mohli bychom jej proto řadit mezi profi běžce, ale neměl by výsledky v závodech. A u druhého by to bylo přesně naopak. Měl by výsledky v závodech, ale styl běhu by mu kritizoval každý trenér. Dá se na to dívat z mnoha pohledů.

M: Dá se v Česku (Slovensku) během uživit?

L: Jen velmi těžko. Já osobně znám jediného běžce, a tím je Jirka Homoláč. Možná je takových běžců mnohem víc, ale ty osobně neznám :). Na Slovensku jsou asi tři ultramaratonci, kteří jsou na skvělých pozicích v závodech, ale během se neuživí.

M: Je běh levný sport?

L: Z počátku ano. Dá se běhat téměř v čemkoliv. Pokud se tomu ale člověk věnuje, chce jít na závody, takže platí startovné. Následuje investice do bot. Pak už to opravdu levné není.

M: Jak jsi se dostala k SM Systému?

L: Přes osobní zkušenost. Moje fyzioterapeutka mi tento systém doporučila jako rehabilitaci na bolavá záda. Potřebovala jsem zpevnit páteř a svalstvo.

M: Komu bys doporučila SM Systém?

L: Všem (směje se). Je vynikající na stabilizaci a posílení středu těla.

Na závěr

M: Je starost o správnou výživu běžce jen novodobý trend, nebo oprávněná starost?

L: Myslím, že je to oprávněná starost. I já osobně to teď řeším. Při jednom závodu jsem byla strašně unavená a myslela jsem si, že jsem jen špatně zregenerovala. Šla jsem proto na rozbor krve a tam zjistili, že mám velký nedostatek železa. Starost o správnou stravu je oprávněná, protože tělo sportovce má jiné nároky než u běžného člověka.

M: Jaké závody plánuješ do konce roku? Pokud si je nějak plánuješ?

L: Nějak moc neplánuji. Chtěla bych zkusit závod v Rumunsku a ještě na Grossglockneru. Ale nemám například ani problém účastnit se závodu jako je NoMan Run. Na mě asi netradiční, ale je to spíš proto, že si chci užít skvělou zábavu a pořádnou dámskou jízdu.

Po této odpovědi jsme si ještě chvíli povídali. Oba při kávě. Ta hodina a půl uběhla velice rychle. Protože povídání o běhu bylo pro oba zřejmě tím krásným flow, kterému se nebráníme. Které prožíváme jen při běhu samotném.

Když jsem následně odcházel domů (a Linda za pult kavárny), měl jsem skvělý pocit a zjistil jsem konečně, co novináře tolik baví na rozhovorech. Zřejmě je to poznávání skvělých lidí. Asi tomu tak není vždy, ale já mám jednu velkou výhodu.

A to možnost volby. A tentokrát to byla skvělá volba. Takže díky Lindo 🙂

  • Mé příspěvky
Miroslav Knedla Administrator
Brno , REBIO
Jsem bloger, aktivní běžec a vegetarián v jedné osobě. Vegetariánské stravě se věnuji i ve své profesi kuchaře. Rád poznávám lidi, kteří mě naplňují inspirací a podněcují k akci. Oslovují mě myšlenky minimalismu, zerowaste a faitrade obchodu.
follow me
×
Miroslav Knedla Administrator
Brno , REBIO
Jsem bloger, aktivní běžec a vegetarián v jedné osobě. Vegetariánské stravě se věnuji i ve své profesi kuchaře. Rád poznávám lidi, kteří mě naplňují inspirací a podněcují k akci. Oslovují mě myšlenky minimalismu, zerowaste a faitrade obchodu.
Latest Posts
  • Co z nás dělá běžce