JUT – jak jsem zřejmě našel své běžecké místo

Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

[fusion_dropcap boxed=“yes“ boxed_radius=““ class=““ id=““ color=“#03a9f4″]Z[/fusion_dropcap]ávody na dlouhé vzdálenosti lidi lákají pro svou náročnost a nevšední zážitek. I já s těmito pocity do JUTu – Jizerského ultratrailu – šel. Neznal jsem trať ani obtížnost a to i přesto, že jsem dostal přesný popis trati, mapu a výškový profil. Byla to stejná výzva, jako bych šel po přechodu pro chodce se zavázanýma očima. Přesto, někdy jdeme do výzev, o kterých si nejsme jistí, že je zvládneme. Nejen v běhu, ale i v životě.

Moje příprava před závodem nebyla intenzivní. Zápisky z deníku hovoří výmluvně o situaci, v které jsem se nacházel.

10.7.2015 – jak jsem si postěžoval ve svém příspěvku Běžcův ranní hejt, můj trénink byl před závodem hodně omezený. Nešel jsem k doktorovi, protože obava, že by mi zakázal start, byla vysoká (ego je strašná věc). Proto jsem alespoň jezdil na kole a sem tam trochu běhal několik kilometrů. Všechno to byly rovinky bez kopců.

12.7.2015 – beru dovolenou a snažím se uběhnout aspoň něco. Ostrá bolest pod pravým palcem mi to moc nedovoluje, přesto se to pokouším nevnímat. Nejsem člověk, který by bolest tlumil ibalginem či podobnými prášky, které v těle nemají co dělat. Kvůli sportu určitě ne…

16.7.2015 – konečná, není důvod dále trénovat. To, co jsem nenatrénoval dodnes, už nedoženu. Takže nezbývá, než dva dny před závodem odpočívat a nabrat poslední síly. Psychicky jsem v pohodě, fyzicky taky, tedy až na tu nohu. Ale těším se.

Tip.  POSLECH: Prolomit vlny: Běhání už není golfem chudých / Radio Wave

Den D

A pak to přišlo. Odjezd do Josefova dolu a ubytování na chatě. Předstartovní příprava, jídlo atd. Povídali jsme si s Věrkou a Andrejem (naše výprava z Brna) o svých zkušenostech s během. Pak už jen spát.

Tady jsem si ještě závod po dlouhém a únavném stoupáku užíval. Peklo na mě teprve čekalo.

Start závodu byl plánován pořadateli na 7 hodin. Tak se i stalo a peklo začalo…

Úvodní sešup do Josefova dolu byl naprosto v pohodě. Rychlý, prudký a nebyl důvod brzdit. Ale od šestého kilometru jsem cítil strašně tuhé nohy. Nechtělo se jim hýbat a taky se nerozhýbaly a šly do těžké křeče. A teď už jen stručně…

– tím nejhorším, co jsem v závodě zažil, byly dva těžké průjmy. Jeden na 10. kilometru (což je před výběhem na tanvaldský Špičák docela průšvih) a druhý těsně za druhou občerstvovací stanicí přibližně na 27. kilometru. Tyto dvě události mě sundaly těžce pod snesitelnou normu, a když jsem dobíhal k třetí občerstvovací stanici, chtěl jsem to vzdát

– sjezdovka z tanvaldského Špičáku je pro člověka z jihomoravské nížiny docela smrťák. Společně s předchozí událostí mě to drtilo

– praskly mi čtyři puchýře, téměř zároveň, těsně za poslední občerstvovací stanicí v Bedřichově, kde jsem měl zároveň strašný zmatek ve značení trasy. Musel jsem se ptát místních. Bere to někdo jako podvod? Budiž, netrápí mě to. I přes puchýře v nohou jsem se snažil o běh a doběhl/došel přes Janov až k penzionu Jizerka, kde má cesta skončila (65 km)

– závod jsem podstoupil dobrovolně, proto si nestěžuji na obtížnost ani způsob, jakým byla trasa vedena. Jediné, co způsobilo můj neúspěch, byla jen a pouze má nepřipravenost. Začátečníkům, jako jsem já, tento závod rozhodně nedoporučuji

Běžecké dálnice v 30 stupních Celsia dělají JUT opravdu náročným závodem

Do závodu jsem šel veselý, plný nadějí a očekávání, ovšem výběhy sjezdovek a kamenité sběhy (třeba ten na rychlostní prémii na 40. kilometru) mi ukázaly dno mých běžeckých a životních sil. Po dvou letech běhu jsem zjistil, že budu muset ještě hodně trénovat na to, abych zvládl závody tohoto typu. Něco jiného je běhat po silnici či zpevněných cestách kousek od města a něco jiného je jít do hor a uběhnout 68 km.

Nebo mi to taky mělo ukázat, že závody tohoto typu nejsou pro mě a mám se držet svých jihomoravských nížinných půlčíků (půl maratonů), které si rád běhám jako tréninkové dávky. Možná jsem právě zjistil, že ultra a běh v horách není má parketa, protože když jsem běžel Brněnský masakr, doběhl jsem v limitu. A opravdu doběhl. Možná jsem právě našel své běžecké místo.

Udělat první krok – to je to, co odděluje vítěze od poražených
Brian Tracy

A co dál?

To ukáže čas …

Běh je pro mě zásadní životní změnou, proto jsem si jistý, že s ním nikdy neskončím. Před dvěma lety jsem běhal čtyřkilometrové trasy a o ultra jsem jenom snil. Četl blogy, články v časopisech a občas si postěžoval na to, jak těžce se mi běžely 4 km a proč. Teď už se můžu zamyslet nad tím, proč byl JUT pro mě tak fyzicky zdrcující a podlomil mi mé běžecké srdce, které momentálně neví, zda se rozhodnout pro ultra nebo silniční běhy.

A otázka, jestli do závodu půjdu znovu ? Tak určitě, jen nevím, který rok 🙂 🙂

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.

NEWSLETTER - odběr novinek do emailu

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit.

Skvělé, vše proběhlo v pořádku. Novinky z blogu jsou na cestě do vašeho emailu.

Přidat komentář





eighteen + eight =

Nechte si zasílat novinky do
e-mailu

Nechte si zasílat novinky do

e-mailu

Jednou měsíčně vás budu informovat o novinkách (rozhovory, recepty, běžecký trénink atd.) na tomto blogu. Bez spamu a s možností kdykoliv se z odběru odhlásit

Nyní jste přihlášeni k odběru novinek. Děkuji za Váš zájem.