NAVIGACE: Úvodní stránka » Co z nás dělá běžce

Zkusme si představit kuřáka, který má zažité tvrzení, že jedna cigareta navíc ho přeci nezabije a zapálí si další. Pak další, další… Toto smrtící (a smrdící) tvrzení vychází z paradoxu hromady, který definoval v době 300 př.n.l. starořecký logik Eubulid z Milétu.

Ten ve svých tvrzeních argumentoval, že jedno zrnko písku přeci netvoří hromadu. A když jedno zrnko netvoří hromadu, přidá další. Ale dvě zrnka písku taky přece netvoří hromadu, tak přidal další, další, další.. Z toho lze také usuzovat, že kuřák, jež používá výše zmíněnou logiku, má vlastně pravdu. Je přece jasné, že jedna cigareta navíc jej neusmrtí a bude dál mezi námi.
A co člověk, který začal běhat? Můžeme ho nazývat běžcem, když aplikujeme zmíněný paradox hromady a budeme tvrdit, že jeden běžecký trénink/závod z člověka ještě běžce nedělá?

Co z nás tedy dělá běžce? Chuť k pohybu? Množství absolvovaných závodů/tréninků? Nebo oslovení přátel? Či snad počet medailí ze závodů? Naběhané kilometry? Vysoká tempa?

Jak z toho ven?

Základem úvahy nad paradoxem hromady by se měl stát problém s neurčitostí. Jsme-li konfrontováni s nepřijatelným závěrem tohoto druhu, musíme si znovu projít argumentaci, s jejíž pomocí ho bylo dosaženo. Musí být něco v nepořádku s premisami, na nichž úsudek stojí, nebo je chyba v usuzování samotném.

Jednou z cest, jak z paradoxu ven, je trvat na tom, že existuje určitý bod, kdy se z ženy/muže stane běžkyně/běžec a to tím, že absolvuje určité množství tréninků/závodů. Ikdyž taková hranice určitě existuje, lze jen stěží určit, kde přesně se nachází, a jakýkoliv konkrétní návrh na dělící čáru zavání libovůlí.

Daleko slibnější se jeví podívat se důkladně na výchozí předpoklad celého argumentu: představu, že proces konstrukce, jehož prostřednictvím se z ženy/muže stane běžkyně/běžec, lze v úplnosti analyzovat reduktivním způsobem jako sérii diskrétních aktů absolvování tréninků. Je jasné, že jisté množství takových diskrétních kroků se tu uplatňuje, ale stejně jasné je, že celý proces zrodu běžce nespočívá pouze v těchto krocích.

Této analýze totiž uniká, že přechod z neběžce na běžce je určité kontinuum, a že tedy o žádném konkrétním bodu nelze říci, že ke změně dochází právě v něm.

Jedním z důležitých důsledků tohoto náhledu je, že vždy existují hraniční případy, kde nelze pojmy jednoznačně připisovat. Tak například, i když existují lidé, kteří jsou profesionální běžci, a jiní, kteří prokazatelně běžci nikdy nebudou, jsou mezi nimi i ti, které za určitých podmínek a v určitém kontextu za běžce považovat můžeme/nemůžeme. Tato neurčitost znamená, že není vždy na místě tvrdit o větě “Miroslav Knedla je skvělý běžec”, že je pravdivá, či nepravdivá. Jsou tu spíše určité stupně pravdivosti. Což zároveň vytváří určité napětí mezi neurčitými pojmy a klasickou logikou.

Co z nás dělá běžce?

Ať už se na pojem běžkyně/běžec a jeho vznik díváte jakkoliv, za mě se z člověka stane běžec pouze tehdy, zahoří-li jeho srdce pro běh opakovaně, bez okolního vnucování či podmínek, jako je nutkání stále něco měřit či instagramové selfíčka, a to bez nutnosti absolvovat určitý počet tréninků/závodů. Protože právě v tomto je největší krása a síla celého pohybu, jež nazýváme během.

 

  • Mé příspěvky
Miroslav Knedla Administrator
Brno , REBIO
Jsem bloger, aktivní běžec a vegetarián v jedné osobě. Vegetariánské stravě se věnuji i ve své profesi kuchaře. Rád poznávám lidi, kteří mě naplňují inspirací a podněcují k akci. Oslovují mě myšlenky minimalismu, zerowaste a faitrade obchodu.
follow me
×
Miroslav Knedla Administrator
Brno , REBIO
Jsem bloger, aktivní běžec a vegetarián v jedné osobě. Vegetariánské stravě se věnuji i ve své profesi kuchaře. Rád poznávám lidi, kteří mě naplňují inspirací a podněcují k akci. Oslovují mě myšlenky minimalismu, zerowaste a faitrade obchodu.
Latest Posts
  • Co z nás dělá běžce