fbpx

Běh jako životní cesta

O cestě se v souvislosti s pravým poznáním a osvícením hovoří velmi často. Cesta – Do (dó) – se kupříkladu zmiňuje v Karate-Do (karatedó), Zen-Do (zendó), Ken-Do (kendó), Bu-Do (budó) a podobně. Dále se používá pojmu Buddhova cesta, střední cesta, a také v Bibli je zmiňována úzká cesta, která vede do nebe, na rozdíl od široké a pohodlné cesty, jež vede do pekel.

NAVIGACE: Úvodní stránka » Blog » Běh jako životní cesta

Běh jako životní cesta

Všechny tyto cesty znamenají totéž a vyjadřují naši životní pouť za pravým poznáním. Možná jste již slyšeli, že někdo o někom řekl, že nalezl svou cestu a kráčí po ní. Tím je myšleno, že tento člověk nalezl moudrost a tuto moudrost praktikuje v každodenním životě.

V cestě bojových umění se používá pojmu Do-Jo (dódžó), což znamená místo, kde se hledá nebo praktikuje životní cesta. Při vstupu do dódžó se praktikující ukloní, aby vyjádřil úctu. Význam této úklony spočívá v tom, že dává najevo rozhodnutí hledat a praktikovat svou cestu na tomto místě. Po ukončení cvičení, při odchodu, opět provede úklonu. Jaký je skutečný význam tohoto jednání?

Jestliže se rozhodnu hledat cestu a navštívím dódžó, potvrzuji úklonou, že jsem odhodlán a toužím tuto cestu najít a kráčet po ní. K tomu potřebuji mít klidnou mysl a mír v srdci. Je třeba praktikovat radostně, přijímat autoritu, otevřít se, odevzdat se, soucítit, být ohleduplný, láskyplný, být plný úcty a pokory. Vyžaduje se pozornost, koncentrace, kontrola a jiné.

Mnoho z nás, běžců, má také svou dódžó. Svou oblíbenou trasu, na kterou vstupujeme se soucitem a respektem vůči všem a všemu, co se v tomto prostoru naskytne. V tomto prostoru blízkému našemu srdci bychom měli alespoň dočasně, když ne trvale, zapomenout na starosti všedních dnů. Mnohým z nás se to i daří.

Jenže životní cesta se neodehrává pouze v dódžó, to jest v běžecké dráze číslo tři na stadionu nebo na úzké lesní cestě za městem. Naše cesta se tvoří všude tam, kde stojíme, ležíme, mluvíme, spíme atd. Z toho je zcela jasné, že bychom měli otvírat svá srdce při každém setkání s přáteli, snažit se pochopit ty, kteří prozatím nevědí, co slovo cesta znamená nebo být ohleduplný k těm, kteří zastávají jiný postoj.

Nedávno jsem si na svou “praxi úklonu v dódžó” vzpoměl “zcela náhodně”, když jsem se na jednom kanálu YouTube sledoval “tanec” jménem Aikido. Když jsem já s přáteli cvičil a praktikoval Aikido, otázka životní cesty a respektu vůči všemu mě naprosto míjela a její význam nijak zvlášť nezaujal. Bylo mi patnáct a měl jsem ty největší starosti světa..

Nemyslím si, že by se dnes někdo praktikoval úklon před běžeckým tréninkem. Ale ten respekt a pokora k svému tělu a okolí…
Jak jsem již naznačil, běh může být naší životní cestou. A nemusí to být pouze velká dřina na hubnutí do plavek. Záleží však na našem vnímání. Nejen běhu, ale i sebe sama.

Foto: se svolením fotografů z webu SportShots.cz.

Miroslav Knedla

Jsem bloger, aktivní běžec a vegetarián v jedné osobě. Vegetariánské stravě se věnuji i ve své profesi kuchaře. Rád poznávám lidi, kteří mě naplňují inspirací a podněcují k akci. Oslovují mě myšlenky minimalismu, zerowaste a faitrade obchodu.

Kategorie:

Můj vnitřní vesmír

Štítky:

běh, životní cesta, Do-Jo

Zveřejněno

28.června 2018

Ještě než odejdete

Diskuze na blogu

Budu rád, když mi napíšete svůj názor k tomu, co jste si právě přečetli. Respektujte prosím pravidla diskuze na blogu. Jejich porušení znamená automatické smazání komentáře, případně ban uživatele. bez předchozího upozornění.